Učebnice, odhalující specifické vývojové zákonitosti českého jazyka, si v hláskosloví všímá vývoje fonologického systému od praslovanštiny do konce 10. století, od konce 10. do konce 14. století a od konce 14. do konce 16.století,v morfologii se ve skloňování zaměřuje na vývoj pádu, čísla, rodu a druhů deklinace a v časování na vývoj osoby, čísla, času, způsobu, rodu, vidu a českých slovesných tříd a typů a v syntaxi sleduječlenů, polovětných útvarů, slovosledu a souvětí.