"Křest sv. Vladimíra" napsal Havlíček ve svém brixenském vyhnanství. (První knižní vyd. r. 1876.) Pod rouškou historické alegorie, jejíž námět objevil za svého pobytu v Rusku, skrývá se satira na despotismus a náboženské tmářství. V celé básni Havlíček aktualisuje, přibližuje události své době, naznačuje čtenáři, že nejde o minulost, ale o přítomnost. Vlivem námětu ze starých dějin Kyjevské Rusi zvolil formu jihoukrajinské lidové kolomyjky, žertovné taneční písně, jejíž sloka má jednoduchý rytmický obrazec čtrnáctislabičného verše. V "Epigramech" 1845 kritisuje ostrými satirickými šlehy především církev, pak krále, věnuje pozornost chybám vlasteneckého života a literatury a konečně útočí vůbec proti reakci, která dosud ovládala svět. Havlíčkovy epigramy jsou důkazem o nepomíjející hodnotě t. zv. tendenčního umění.