"Chevallier psal Zvonokosy, protože ... měl rád lidi svého vínorodého kraje. Měl je rád i s jejich zálibou v lásce a ve víně, nepohoršoval se nad důsledky této záliby, o přirozených věcech mluvil přirozeně. Jenže ... on viděl i stíny svého slunného kraje, neušetřeného hrabivosti, závisti, touhy pomoci u některých občanů. Chevallier věděl, odkud pramení i kam vede touha po vybudování majetků a posic." Zaorálkův překlad tlumočí obdivuhodně atmosféru originálu: jeho groteskní fantasii, satirickou vervu i intelektuální vtip, vůni vinařského kraje i mámivou krásu žen. Po prvé vyšla tato smavá, "dobrá, milá a chytrá" knížka r. 1937. (Citáty z doslovu).