Oběma "ohlasy" obrací básník po prvé v čes. literatuře svůj zájem programově k lidové písni, jejíž "napodobení" chápe v době metternichovské reakce jako jediný způsob, který může naši poesii obrodit a dát jí nový směr. "Ohlas písní ruských" (1829) je výrazem sympatií jak básníkových, tak celé jeho generace k Rusku jako k jedinému mocnému slovanskému státu pod slovanskym panovníkem. V 26 básních zachycuje "národní ruský charakter" ohlasy bylin monumentalisující statečnost ruského lidu, ohlasy lidové lyriky milostné, rodinné a p., seznamují s jeho povahou, životem a tradicemi. "Ohlas písní českých" (1839) obsahuje básně rozpravné, písně elegické, naivní žertovné a satirické, písně v nejužším

Číst dál

smyslu slova a popěvky. Sympatie s pol. revolucionáři a polit. kvas 30. let se jeví v sociální thematice, ve zdůraznění demokratického ducha čes. písně, v protiněmecké tendenci a v oslavě husitství. (Podle M. Jungmanna)